Kdo bydlí v bytě a nemá vlastní zahradu, nemusí o zeleň přijít. Park za rohem se dá používat skoro jako vlastní: chodit tam pravidelně, mít oblíbenou lavičku a vidět, jak se mění s ročními obdobími. Rozdíl mezi návštěvou a vlastním místem je hlavně ve zvyku. Jakmile se do parku vracíš, přestane být cizí a začne být tvůj.
Vyber si své místo
Projdi park a zkus, kde ti je dobře. Někdo má rád lavičku pod starým stromem, jiný otevřenou louku nebo tichý kout u keřů. Vrať se na místo v různou denní dobu a všimni si, kdy tam svítí slunce a kdy je stín, kdy je hluk a kdy klid. Jakmile najdeš své místo, budeš se tam vracet ochotněji.
Připrav si malou tašku, která je vždy po ruce: přikrývka na sezení, láhev s vodou, něco k jídlu, kniha a sáček na odpadky. Skládací židle nebo polštářek se hodí, pokud trávíš v parku delší čas. S taškou u dveří odejdeš z domu rychle a nebudeš nic hledat.
Dej parku pevné místo v týdnu. Ranní káva z termosky na lavičce, čtení po obědě nebo procházka po práci se brzy stanou návykem. Rodiny s dětmi mohou mít oblíbenou cestu, oblíbený strom nebo hřiště, kam se chodí po škole. Když se ten rituál opakuje, zahrada v parku se stane skutečnou součástí života. Příjemné je chodit tam i za horšího počasí: podzimní mlha, čerstvý sníh nebo první jarní den mají každý svou vlastní atmosféru.
Nezapomeň pozorovat, co se kolem děje: kdy rozkvetou stromy, kdy začnou padat listy, které ptáky slyšíš. Děti mohou sbírat spadané listy, žaludy nebo kaštany a doma z nich něco vytvořit nebo je usušit v knize. Tyto drobnosti dávají parku obsah, který není jen kulisou pro procházku.
A pokud máš balkon nebo parapet, doplň park několika květináči doma. Malá bylinka nebo rajče v květináči udržují kontakt s pěstováním, zatímco park nabízí prostor, stín a vůni trávy. Dohromady to funguje jako zahrada rozdělená na dvě místa, z nichž každé nabízí něco jiného.
