Ohniště na zahradě dělá z obyčejného večera malou slavnost. Lidé se seskupí kolem plamenů, mluví tišeji a zůstanou déle, než původně chtěli. Aby to byl příjemný zážitek a ne starost, stojí za to předem promyslet, kde ohniště bude stát, jak se u něj bude sedět a co bude po ruce. Než ho poprvé použiješ, zjisti, co platí tam, kde bydlíš.
Kam s ním
Vyber rovné místo s pevným, holým nebo vydlážděným podložím, dostatečně daleko od keřů, převislých větví, dřevěných konstrukcí, suché trávy a všeho, co by mohlo chytit. Dej pozor i na vítr: tam, kde se směr větru často mění, kouř neustále putuje k tomu, kdo právě sedí. Ideální je místo mírně chráněné, ale ne uzavřené. Cesta k ohništi a od něj by měla být volná a rovná, protože se po ní půjde i za tmy, a nikdo by neměl zakopnout o kořen, kámen nebo hračku ležící v trávě.
Vedle ohniště připrav vědro s vodou nebo hadici a případně kbelík s pískem, aby bylo čím oheň v případě potřeby uhasit. Udržuj oheň malý a spaluj jen čisté suché dřevo, žádný odpad, plasty ani natřené dřevo. Nikdy ho nenechávej bez dozoru, zvlášť když jsou poblíž děti, a děti drž v bezpečném odstupu.
Pohodlí rozhoduje o tom, jestli ohniště budeš opravdu používat. Židle nebo lavice postav do půlkruhu, s dostatečným odstupem od ohně, a připrav deky pro chladnější večery. Malý stolek nebo bedna poslouží na hrnky a talíře. Když je všechno pohromadě, nemusíš se v půlce večera zvedat kvůli maličkostem.
K večeru u ohně patří jednoduché jídlo: špekáčky nebo chléb na dlouhých tyčkách, opečená zelenina nebo sladká pochoutka pro děti. Děti si to užijí, když mají svou vlastní tyčku a pevné místo k sezení. Příběhy, hudba nebo prostě ticho a pohled do plamenů jsou často to nejlepší, co může večer nabídnout.
Po skončení nech oheň dohořet, pečlivě ho uhas vodou a promíchej, dokud nezůstane žádný žár. Popel nech úplně vychladnout, než ho někam dáš. Ohniště, které je bezpečné a pohodlné, se stane místem, kam se budeš rád vracet v každém ročním období, od jara až do pozdního podzimu.
